Nepomohla by volební povinnost?

Česko aktuálně hledá volební super star a přitom voleb se účastní stále méně lidí. Co s tím? Jeden recept se přímo nabízí.  

Ve dnech 20. a 21. října nás čekají v pořadí sedmé volby do poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. A stejně jako mnozí další, tak i já si kladu věčnou otázku. Mám jít k volbám, když můj hlas stejně sám o sobě nic nezmůže a oni se stejně nakonec domluví, jak chtějí oni, ne jak jim rozdají karty voliči? Navíc nemám ani, koho bych si vybral. Má toto smysl? Bohužel, stále více voličů si s postupem doby  odpovídá, že smysl to nemá. Zatímco ještě v roce 1996 se voleb účastnilo více než 76 % voličů, při posledních volbách před čtyřmi lety nedosáhla ani 60 %.

Nevoliči, kteří místo cesty do volební místnosti zvolí třeba výlet do přírody, odpočinek na chatě nebo pohodu u televize, by si měli uvědomit, že tím vlastně říkají jednu věc: Mně je jedno, kdo bude spravovat tuto zemi, já mám své jisté, ať se starají oni. Je to, jakoby nevoliči říkali: Nevěřím vůbec nikomu a vlastně nevěřím ani ve svou zemi. Nemusím snad zdůrazňovat, že čím více lidí takto opustí veřejný prostor a vzdá se svého práva ovlivnit veřejné dětí, tím hůře pro náš politický systém a zemi jako takovou. Samozřejmě jsou i teorie, že je to dobře, když je vyšší procento nevoličů, protože alespoň volí ti informovanější, motivovanější, moudřejší. Jenže tato moderní forma aristokracie s dobrovolným vyloučením stále větší části obyvatelstva asi není to, co bychom si přáli a co by dokázalo zemi posunovat žádoucím směrem dopředu. Je to mimo jiné ideální podhoubí pro příchod nějakého politického extrému.

Pokud bude i nadále klesat volební účast, je určitě na místě zamyslet se na zavedením volební povinností. Stejně jako musíme platit daně nebo absolvovat povinnou školní docházku, tak bychom byli povinni podílet se na rozhodování o budoucím směřování celé země. To je myslím fér. A v tomto musím výjimečně souhlasit i s Milošem Zemanem.

Proto prosím a žádám všechny – běžte k volbám a volte podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Není tu nikdo lepší, kdo by to za vás vzal a rozhodl místo vás. I když se desetkrát zmýlíte a budete své volby litovat, stále je to lepší, než volby ignorovat. Protože nevolit znamená říkat: Je mi jedno, kdo nám bude vládnout a kam půjde naše země, já se chci schoulit do své privátní ulity.

A ještě jednu věc - odpovídejme upřímně v předvolebních průzkumech, nelžeme sami sobě. Protože průzkumy výrazně zkreslené neupřímností respondentů mohou významně ovlivnit výsledky samotných voleb.

Hodně štěstí.